... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

Was... Washout... Shout... Out


Nevěřím, že všechno jednou končí, ale už věřím, že může skončit, co se zdá nekonečné...
Věřím, ikdyž věřit se mi tomu nechce...

Nikdy jsem si nemyslela, že kamarádství nahrazuje funkční partnerský vztah a naopak...
Považuju je za vztahy paralelní...

Že to tak zřejmě nevnímají všichni, mi připadne jako smutný fakt...

Fakt.
 

B-Right

30. června 2016 v 17:56 | ... ňáká zvěř (le)sní |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)


Kde lidé
pro světlo
nevidí

Tam vidím Tě,
i když zavřu oči

Kde lidé
bojí se
pádu

Tam jsem tou,
která skočí

Kde lidé
nevěří
v legendy

Tam jsem,
abych je psala

Kde lidé
sází
na jistoty

Jdu jinou cestou,
cíle neznalá

Kde lidé
v nepravdě
slovy lásky hýří

Tam patřím k těm,
kteří i po stotisícáté mlčí

Kde lidé
žijí
jen pro sebe

... Tam žiji z lásky Liščiny,
pro úsměv Vlčí



Kde se lidé spokojí s: "Miluj mě málo, ale navždycky."
... tam takhle žít neumím

Bohužel
Spíš
Bohudík

RECENZE: Islámskému státu na dostřel: válka v Sýrii očima novinářek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové (Mladá Fronta a. s., Praha: 2015)

...Málokdo by v české zemi mohl říci, že má s válkou v Sýrii a migranty jinou zkušenost, než tu, která je mu servírována z médií. Hovoří v nich politici, promlouvají v nich odborníci, vyjadřují svůj názor laici....ale kdo z nich se s uprchlíky skutečně setkal? Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se vydaly tam, kde končí zprostředkovaná interpretace a začíná autentická zkušenost. Jak v úvodu vykládají: "Tuto knihu jsme napsaly proto, abychom ukázaly, jak moc je válka v Sýrii skutečná. A jak moc v ní jde o život..." Podél hranic Sýrie a Turecka se s dvacetikilovými batohy, potřebnou technikou a nutnou dávkou odhodlání obě novinářky vydávají poznat na vlastní pěst životy a postoje místní lidí. Cíl je naprosto jasný: město Kobaní, aneb Stalingrad Blízkého východu, jak se mu často díky své historické paralele s nedobytným, avšak zdevastovaným městem z druhé světové války, přezdívá. Pseudonym nelže - ruiny, trosky, totální devastace, sporadicky fungující elektřina i voda a uprostřed rozbombardované betonové džungle původní obyvatelé se svými osudy, kteří statečně bojovali a bránili město. Surové výpovědi přeživších promlouvají ke čtenáři nejen hrotem pera, ale i hledáčkem objektivu a tak se očima novinářek můžeme podívat na západ slunce nad rozbombardovaným městem, děti, hrající si v sutinách, ženy v maskáčích na frontě, snajperské místnosti nebo mrtvé vojáky IS, kteří jsou v okolí centra zhruba tak frekventovaní jako papírky od bonbónů. A co od knížky očekávat? Autorky znají odpověď na důležitou otázku "proč".....Proč někteří prchají a někteří zůstávají? Co je hlavním motivem uprchlíků? S čím se musí potýkat ti, kteří zůstali v blízkosti pozic Islámského státu? Kdo ekonomicky podporuje Islámský stát? Co je příčinou občanských nepokojů na Blízkém východě?....Knížka je o válce, která představuje humanitární katastrofu pro miliony lidí, prchajících z velkého bojiště jménem Sýrie. Je o lidech, kteří zažili, pro lidi, kteří by chtěli pochopit...



(s. 106 - 107: "Kobaní. Část města byla zníčena i nálety spojeneckých vojsk, která bombardovala pozice IS. Po skončení bojů zůstalo v ulicích téměř dva tisíce mrtvých těl.")




(s.16: "Naše první cesta s foťákem do ruin města. Nedaleko našeho hotelu si v místě, kde býval dům její rodiny, hrála tato holčička. Už se pomalu stmívalo, my jsme rozmlouvaly s jejím otcem, když jsme si všimly, jak si sousředěně hraje s jednou z mála hraček, které jí zbyly. Nejde o aranžovaný portrét, tak vypadá prostě život dítěte v Kobaní...")
 


Němý tvor

Kdybychom byly dvě suchozemské želvy,
věnuji Ti krunýř i pod útokem střelby.
Kdybys byl buňka a já řasa v moři,
počkám na evoluci, až mi Tě stvoří.
Kdybychom byli dva delfíni skákací,
prozkoumám Tvou duši echolokací.
Kdybys byl beránek v rouše vlčím,
pak o Tvém tajemství navždycky mlčím.
Kdybychom byly kočky toulající se pustinou,
slíbím Ti psí věrnost i na sedřených kolenou.
Kdybys byl myšlenka v hlavě němého tvora,
Bože! Toužila bych být ústy, jimiž ji zvolá!
…A i kdybychom byly jepice,
dám Ti ze svého života nejvíce.

(podzim 2013)


(konec roku 2015: Na celém světě nejvíc lituji válek, smutku, promrhaného času u svých pseudobásní, lituju, že jsem se tenhle pátek ztřískala, ztratila cigára a svetr, nablibla na parapet a následně nemohla jít na vánoční besídku za Luckou a Bárou, lituju, že minulost nejde změnit, a že čím víc ji chceme popřít, tím víc působí jako těžké závaží...)




(K)roky...

11. října 2015 v 18:49 | Vína Izerína |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)

Na co si to s řekou hrajem?
K sobě přeskáčem ji po kamenech,
nebudem hledat most
… já na jinotaje
a Ty na skutečnost…

Kde jedna cesta končí,
druhá nezačíná,
Tvuj kompas je rozbitej,
bloudíš v kruhu…
… a pro tu chvíli
Budu Tvá… Izerína
Ty budeš muj… Muhu

A v tu chvíli...
nám vyjde Modrý Měsíc… po sedmý v tejdnu
A v tu chvíli…
nám nad hlavama budou padat Perseidy
a pod nohama dřímat kopce Jizerek…

… kopce Jizerek

Z jara štavnatý, plný poznávání
V létě sluncem zalitý, skrejvaj úsměvy ve stínech
Na podzim vyprávěj barvitý příběhy
V zimě se skovávaj pod (s)něhovou pokrývkou…

… kopce Jizerek

Na všecko sou nejlepší lék...



Další články


Kam dál