... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

B-Right

30. června 2016 v 17:56 | ... ňáká zvěř (le)sní |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)


Kde lidé
pro světlo
nevidí

Tam vidím Tě,
i když zavřu oči

Kde lidé
bojí se
pádu

Tam jsem tou,
která skočí

Kde lidé
nevěří
v legendy

Tam jsem,
abych je psala

Kde lidé
sází
na jistoty

Jdu jinou cestou,
cíle neznalá

Kde lidé
v nepravdě
slovy lásky hýří

Tam patřím k těm,
kteří i po stotisícáté mlčí

Kde lidé
žijí
jen pro sebe

... Tam žiji z lásky Liščiny,
pro úsměv Vlčí



Kde se lidé spokojí s: "Miluj mě málo, ale navždycky."
... tam takhle žít neumím

Bohužel
Spíš
Bohudík
 

RECENZE: Islámskému státu na dostřel: válka v Sýrii očima novinářek Lenky Klicperové a Markéty Kutilové (Mladá Fronta a. s., Praha: 2015)

...Málokdo by v české zemi mohl říci, že má s válkou v Sýrii a migranty jinou zkušenost, než tu, která je mu servírována z médií. Hovoří v nich politici, promlouvají v nich odborníci, vyjadřují svůj názor laici....ale kdo z nich se s uprchlíky skutečně setkal? Novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se vydaly tam, kde končí zprostředkovaná interpretace a začíná autentická zkušenost. Jak v úvodu vykládají: "Tuto knihu jsme napsaly proto, abychom ukázaly, jak moc je válka v Sýrii skutečná. A jak moc v ní jde o život..." Podél hranic Sýrie a Turecka se s dvacetikilovými batohy, potřebnou technikou a nutnou dávkou odhodlání obě novinářky vydávají poznat na vlastní pěst životy a postoje místní lidí. Cíl je naprosto jasný: město Kobaní, aneb Stalingrad Blízkého východu, jak se mu často díky své historické paralele s nedobytným, avšak zdevastovaným městem z druhé světové války, přezdívá. Pseudonym nelže - ruiny, trosky, totální devastace, sporadicky fungující elektřina i voda a uprostřed rozbombardované betonové džungle původní obyvatelé se svými osudy, kteří statečně bojovali a bránili město. Surové výpovědi přeživších promlouvají ke čtenáři nejen hrotem pera, ale i hledáčkem objektivu a tak se očima novinářek můžeme podívat na západ slunce nad rozbombardovaným městem, děti, hrající si v sutinách, ženy v maskáčích na frontě, snajperské místnosti nebo mrtvé vojáky IS, kteří jsou v okolí centra zhruba tak frekventovaní jako papírky od bonbónů. A co od knížky očekávat? Autorky znají odpověď na důležitou otázku "proč".....Proč někteří prchají a někteří zůstávají? Co je hlavním motivem uprchlíků? S čím se musí potýkat ti, kteří zůstali v blízkosti pozic Islámského státu? Kdo ekonomicky podporuje Islámský stát? Co je příčinou občanských nepokojů na Blízkém východě?....Knížka je o válce, která představuje humanitární katastrofu pro miliony lidí, prchajících z velkého bojiště jménem Sýrie. Je o lidech, kteří zažili, pro lidi, kteří by chtěli pochopit...



(s. 106 - 107: "Kobaní. Část města byla zníčena i nálety spojeneckých vojsk, která bombardovala pozice IS. Po skončení bojů zůstalo v ulicích téměř dva tisíce mrtvých těl.")




(s.16: "Naše první cesta s foťákem do ruin města. Nedaleko našeho hotelu si v místě, kde býval dům její rodiny, hrála tato holčička. Už se pomalu stmívalo, my jsme rozmlouvaly s jejím otcem, když jsme si všimly, jak si sousředěně hraje s jednou z mála hraček, které jí zbyly. Nejde o aranžovaný portrét, tak vypadá prostě život dítěte v Kobaní...")

Němý tvor

Kdybychom byly dvě suchozemské želvy,
věnuji Ti krunýř i pod útokem střelby.
Kdybys byl buňka a já řasa v moři,
počkám na evoluci, až mi Tě stvoří.
Kdybychom byli dva delfíni skákací,
prozkoumám Tvou duši echolokací.
Kdybys byl beránek v rouše vlčím,
pak o Tvém tajemství navždycky mlčím.
Kdybychom byly kočky toulající se pustinou,
slíbím Ti psí věrnost i na sedřených kolenou.
Kdybys byl myšlenka v hlavě němého tvora,
Bože! Toužila bych být ústy, jimiž ji zvolá!
…A i kdybychom byly jepice,
dám Ti ze svého života nejvíce.

(podzim 2013)


(konec roku 2015: Na celém světě nejvíc lituji válek, smutku, promrhaného času u svých pseudobásní, lituju, že jsem se tenhle pátek ztřískala, ztratila cigára a svetr, nablibla na parapet a následně nemohla jít na vánoční besídku za Luckou a Bárou, lituju, že minulost nejde změnit, a že čím víc ji chceme popřít, tím víc působí jako těžké závaží...)



 


(K)roky...

11. října 2015 v 18:49 | Vína Izerína |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)

Na co si to s řekou hrajem?
K sobě přeskáčem ji po kamenech,
nebudem hledat most
… já na jinotaje
a Ty na skutečnost…

Kde jedna cesta končí,
druhá nezačíná,
Tvuj kompas je rozbitej,
bloudíš v kruhu…
… a pro tu chvíli
Budu Tvá… Izerína
Ty budeš muj… Muhu

A v tu chvíli...
nám vyjde Modrý Měsíc… po sedmý v tejdnu
A v tu chvíli…
nám nad hlavama budou padat Perseidy
a pod nohama dřímat kopce Jizerek…

… kopce Jizerek

Z jara štavnatý, plný poznávání
V létě sluncem zalitý, skrejvaj úsměvy ve stínech
Na podzim vyprávěj barvitý příběhy
V zimě se skovávaj pod (s)něhovou pokrývkou…

… kopce Jizerek

Na všecko sou nejlepší lék...



MEDaMORfóza

16. července 2015 v 0:33 | E-Liška |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)
... Tam v lukách
všechny vlčí... máky, máky, máky
... a Ty
trháš mi to divý kvítí
... a já
zas vlčím... taky, taky, taky
... dyž
po nocích slýchávám vlčí vytí...

... řikej mi:"Liško, Liško, Liško..."
abych nezapomněla kým sem...

Další články


Kam dál