... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

Únor 2011

Jedem na rum...

24. února 2011 v 18:46 | Maňas - rumová bludička z bahenních blat |  ► Votázky a vodpovědi (duffáme, že ne bez po vši mnutí... ale nikdo je vás číst nenutí)
.
Tááákže…rozhodně nehodlám porušit svoje jedenáctý silvestrovský přikázání: TVRDÉHO ALKOHOLU NEPOPIJEŠ A V LESE UŽ NIKDÁ NEUSNEŠ!...Nicméně, my tady v bažině odedávna fungovali na rum…a co vy?! :-)
.
.
.
Alkehol - Rum

V Helsinkách už se nepoguje!!!!!

11. února 2011 v 16:06 | Maňas - cvok s ocvočkovanym srdcem |  ► Čtenářskej deník (v očích školstev- bez hodnoty... a z pozdějších rozhodnutí- bez abecedního řazení)
"Před stíny minulosti nelze utéct,
vždycky na nás zaútočí zezadu."

...Opona se zastřela, světla se rozsvítila, představení skončilo. Dočetla jsem poslední literární počin Jaroslava Rudiše "Konec punku v Helsinkách" a řádně si utřela slzy, které pokapaly poslední stránku jednoho smutně radostnýho životního příběhu. Dlouho, předlouho sem na tuhle knížku čekala a ona dupla do mojí duše, jako dva páry prošlápnutých kanad, poškrábala můj momentální náhled na svět čírem a do srdce vyšermovala iniciály HNF, přičemž s chirurgickou přesností dodržovala intenzitu onoho řezu, aby se pak mohla jen lehce pousmát nad snesitelností všední brutality života….Zaujala mě, musim o ní přemejšlet a já ji nic nevyčítám, protože přesně tohle dobré knížky dělají - nutí zamyslet se… (v tomto případě držet minutu ticha za vopravdickej punk..)
Abych vás ovšem nemátla - Konec punku v Helsinkách v podstatě není přímo o punku. Za hlavního hrdinu by se dal považovat čtyřicátník Ole, který vede bar s názvem Helsinky v jednom nejmenovaném východoněmeckém velkoměstě (ať čtete jak čtete - ten název tam fakt nepadne), přičemž obsluhuje (ne)tradiční sortiment štamgastů. Poslouchá jejich zážitky, životní příběhy a v duchu při tom všem vzpomíná na svoje punkový léta v NDR. Jako párající se nitka z kožený bundy se Oleho vyprávěním protkávají zápisky z deníku jakési Nancy. Deník je psaný jedním dechem a podává velmi autentický obraz o totalitní době očima sedmnáctileté punkerky, žijící v předrevolučním Československu. Ole i Nancy toho mají hodně společného…nebudu však prozrazovat vše a nechám na vás, co si z téhle knížky vezmete a jakým způsobem ovlivní vaše rozpoložení (a jestli vůbec). Třeba vás ani nenadchne a necháte ji plavat v moři literárních pokusů…ztratit v mlze dalších možností, utopit v nepovšimnutí….Byla by ovšem věčná škoda nezažít v teple domova tuhle příjemně melancholickou punkovou jízdu s možností definitivního pobláznění. :-)


…úryvek z rozhovoru Leny a Oleho:

" Každopádně divná doba," řekne Lena.
"Pěkně zkurvená doba."
"Ale stejně bych jí chtěla zažít. Bylo tam podle mě nějaký napětí, nějaký jasně definovaný nebezpečí. A taky dobrodružství. A moh si emigrovat."
"Jo, jasně, to teda bylo úplně snadný."
"Nebo si aspoň moh snít o emigraci."
Ole natáhnul a pomyslel si, zase ty její holčičí sny, to nikdy neskončí.
"Mohl jsi o něčem pořádným snít."
"A o čem jako?"
"O všem. S kapitalismem veškerý sny skončily. Kapitalismus je jen tvrdá realita, jen výkon a boj. A taky tam byla podle mě aspoň nějaká naděje, že to skončí, že se to zlepší, že se něco změní. Ne jak teď."
"Bylo tam hovno a depka."
"A teď je jako co? Taky depka. Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."
Ole nic neřekne a dál kouří.
" Vy jste tenkrát přece za něco bojovali."
"Leda tak sami za sebe. A to dělám i teď."
" Teď to prostě bude všechno dál takový, jako to je teď. Všem se daří relativně dobře, ale je to pomalej zánik. Žádný vize. Žádný ostrovy, co sis maloval. Všechno nalajnovaný, spojený a evropský, ale taky plný svinstva, třeba jako ty tunely pod městem. Nic se nestane. Myslím, že by to prostě chtělo nějakou novou vizi a další revoluci."

A tady menší hudební doprovod:

HNF - jedna z nejlepších punkových kapel všech dob!!! Oblíbená kapela Nancy.
Nebejt týhle knížky asi bych se o nich nikdy nedozvěděla. S punkovym rachotem to vyhnili do kytek v pravej čas.. někdy kolem revoluce…ale i tak mají jejich texty neuvěřitelnou hloubku, podtrženou extra syrovou řežbou na kytaru a člověku mají stále co říct.

HNF - Můj národ




Aaaaa tohle si neodpustim - Die Toten Hosen (jejich koncert hraje v příběhu velkou roli)… Tahle kapela, jak sem zjistila je z Düsseldorfu, takže jejich tvorba a vyparáděný xichtíky s nagelovanejma fešn účesama byly předurčený k velký slávě a ke všem těm věcem, co už vůbec nedělaj punk punkem.......ale probůh - tenhle song prostě žeru! :-D
P.S.:(sorry Banáne!!! Hier kommt Aleeeeex!!!! :-D)

Die Toten Hosen - Hier kommt Alex