Andělé z pěny se mi smáli,
ví, vše co miluješ ztratí se v dáli,
a pak už nezbude ani to co máš,
jen aura smrti, bezbřehá svatozář.
...Uprostřed miliónů vzpomínek, co se odrážej od čtyřech zdí zpátky do mý hlavy jako ozvěna do mlčenlivýho prostoru, vylovila sem tu, že už vlastně nemam "duši". Jak sem na tohle jen mohla zapomenout...vždyť přece, díky Bohu, že už ji nemam - konečně sem teď normální člověk!
Zde hledá