... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

Září 2013

Pšššt!!!

25. září 2013 v 22:58 | Maňas |  ► Čtenářskej deník (v očích školstev- bez hodnoty... a z pozdějších rozhodnutí- bez abecedního řazení)
Přízvuk noci v tklivém hlase
křikl do bezelstné němoty,
sen o mém snu teď zdá se
tvým očím s vidinou slepoty.
...A už nebude minulosti,
minulost času není hodna..
- Plivněme ji do věčnosti,
vypijme ji do dna!!
Přetněme šňůry melodie,
jež myšlenek zrod ubíjí
..a slyšme ticho, které žije
ve světě, co zabíjí...

S věnováním Rudišově románu Potichu,
neboť ve mně zanechal touhu po tichu.


...Abych to uvedla na pravou míru, naplnila se již všechna roční období a navrch je zklelo ještě jedno kouzlo podzimu od tý doby, co sem tuhle knížku zhltla. Už si přesně nepamatuju všechny zvraty, všechny ty osobnosti a jejich životní příběhy, které můj nejoblíbenější autor opět tak umělecky vysochal do mojí duše a někde tam vzadu zkrátka jsou. Naprosto přesně si ovšem pamatuji důchodce Vladimíra - bývalého člena orchestru, který v ulicích přestřihával sluchátka od iPodů nicnetušící mládeži, nevěrnou okusitelku "la petite mort", mladou punkerku s chytlavym songem, Petrovo slovo "prolínání" jakožto ekvivalent k opravdové lásce, jeho psíka jménem Malmö.... a hlavně ten skvělej pocit pochopení, kterej se mnou brodil po dočtení tohohle díla - proto mu vzdávám poctu, pro mě neubranitelným způsobem....(Nutno ještě zmínit, že řádky knížky Potichu tvořily svitu mých myšlenek sem tam i se sluchátky na uších a vpravdě se dodnes při poslechu hudby v mhd paranoidně poohlížím po nějakém tom "zlomyslném Vladimírovi" :-) )

D-kadence

12. září 2013 v 14:21 | Jo...hnnie |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)
Chtěla bych i v básni konečně použít to slovo,
kterému není na světě rovno…
a měla jsem se odhodlat už dřív
tak nádech, výdech a…