... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

Březen 2014

Pet(l)ice za upřímnost

30. března 2014 v 19:06 | ... |  ► Náš svět (nahoře bez... slunečný voblohy a milosrdnýho nebe)
... Nepotřebujete TO vobčas taky VŠECKO říct?... Nebo ukázat podstatu sebe samých?
... abyste to s někým sdíleli?... (nechutně egoistickej důvod) protože se toho všeho TAK bojíte (a ta maska navenek vás zevnitř sžírá) a musíte všechen ten strach prožívat sami... páč se srabsky možná ještě víc bojíte toho, že někdo náhodou to vaše skutečný méno jednou objeví?... (četli ste Eragona?)

... Doufám, že sem v tom sama... (le pro všechny je místa dost)

Mám potřebu vykřičet do éteru 1000 slov, kerý řikaj všechno... a nic... Třeba proto, abych se s tim všim mohla líp vyrovnat nebo co já vim...

Le sem děsnej srab, tak to hodim do Bažiny- ta pojme všechno a už to v ní navěky zůstane (ále zároveň existuje MOŽNOST to kdykoliv smazat...)


O paralelních vesmírech...

30. března 2014 v 4:51 | Maňas...tha feelings killer |  ► Náš svět (nahoře bez... slunečný voblohy a milosrdnýho nebe)
...Existují pocity a lidé s nimi spjatí, u kterých je nám líto, že musí odeznít či odejít….ne snad pro samotný akt odcházení, ale proto, že víte, že jednou nastane čas, kdy se musíte přestat utápět v sebelítosti a žalu a odpustit sama sobě, že jste je nechali jít…smířit se s tím, kým jste - se špatnými rozhodnutími, které jste ve svém životě udělali, se svými nedostatky, s neúspěchy...s kostlivci ve skříni, které nesmí nikdo objevit. Proces je to vcelku těžký, když netrpíte žádným druhem sebelásky a vůbec netušíte kde se takovým typem viru nakazit. Kdesi v nás však přebývá určité moratorium - úschovna jménem paralelní vesmír, jehož smutná krása spočívá v tom, že dává věcem (..pocitům, lidem) esenci bytí napříč prostorem i časem. A tak jsou některé pocity (...) odsouzeny žít v paralelních vesmírech, kde si s nimi vytváříme příběhy a snová dobrodružství, která neexistují…tedy existují..jen jinde a jinak..třeba v Jemenu, v J.A.R…myslete si o tom co chcete..

- Záznam z paralelního vesmíru:
"..Voní jako vzpomínka na Tebe, které se s lehkostí motýlích křídel dotýkám tak, abych nerozsypala její vzácnost…voní jako Tvoje náruč, když mě objímáš a svět na chvíli neexistuje, neboť jediný okamžik vyvážil všechen čas. Voní jako Tvoje krásná tvář, když se k ní nakloním a chci Ti dát polibek …voní jako touha být s Tebou..voní jako touha být bezpodmínečně Tvoje….voní jako čerstvě posečená louka po který se zavřenýma očima válim sudy, protože přesně takovým způsobem se se mnou všechno točí, když mi spočineš v myšlenkách..a vůbec nejvíc voní jako to, pro co stojí za to žít - voní jako Ty."
- Konec záznamu.

Too much toothless...

28. března 2014 v 23:40 | Johnnie... věrný bezvěrec a zvěstovatel zvěrstev... |  ► Drtič vodpadků (bez zdravýho rozumu)
Naprosto miluju ty trefný nenápadný reklamy dole na blogu! Čtu si je místo horoskopů :D

"Kdo je Bůh?"… s dovětkem "Kdo je doopravdy ten všemohoucí Bůh?"...

"Mast na klouby- špičkové složení, sleva 30%"…

… ovšem uplně jinej level sem si tu přečetla před chvílí…

"Pohřební služba Hrádek- Pohřeb s obřadem - 13.669,- Kč. Pohřeb bez obřadu - 8.796,- Kč…

"CG Affiliate programy- Máte vlastní blog? Vydělávejte na Vašich návštěvnících. Pěkné provize"

No co k tomu říct :D…

Boha ani nic transcendent(ál)ního už nehledám, ale mast by mi bodla :D… a k tomu jako bonus nějaký tišící prostředky nebo rovnou kováře :D… myslim, že lidi by si neměli moc dobře pamatovat jakej je to pocit, dyž se jim poprvý prořezávaj zuby… dyť to je jako bysme si vybavovali svý vlastní narození… nebo smrt… nebo ne?!? …


… a možná, dyž se mi podaří zotročit si návštěvníky, vydělám si i na Hrádek s obřadem :D

Nick Drake - Place To Be

úkolébavka

Veřejný prohlášení...

28. března 2014 v 12:07 | Samozřejmě čas nemá, le ať žije pro-krista-nace... |  ► Náš svět (nahoře bez... slunečný voblohy a milosrdnýho nebe)
SME DVĚ


Láska slepá jako apendix

25. března 2014 v 12:44 | Maňas...básnický střevo s porouchanejma klkama, chirurg vlastní operace své marné existence vyhřezlé do vesmíru, hemeroid na zadku tasemnice, lemurův pomočený ocas, rybí sopl, opičí zvratek a věčnej tragéd. |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)
Trochu to vázne (…tadyhle zleva)
ach jaká surovost…raděj nemyslit!
Ze svých útrob tahám si střeva,
zvláště pak na slepém, hodlám se oběsit.
Vim, že je krátký - bude to utrpení
krvavý jako a od srdce sliby,
tak smotám si ještě chlopně na oběšení,
co ležej společně s nervama v kýbli.
..Amor se splet a nechal mi kulku
místo šípu do těla vplout
a moje oči mi vypadly z důlků
- z Tvojí krásy vypad by i proud!




Sur(ově)realistická

16. března 2014 v 18:14 | Jo, hnnije... |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)
Už je zas šest…
mám pocit, že čas je jen lest…

Čaje zas nezbývá mi ani hlt
mám strašnej hlad… inu jako vlt!

Bolí mě voči
a zadek...

a chce se mi močit
a pěstuju si podbradek…

(aneb pocity z dalšího dne strávenýho nad diplomkou… bez příkras, bez pitvorností… škoda, že mi to nejde vod ruky podobně jako tendle bullshit… btw, včera depka, neska mánie, takže se mi můžete i smát a já z toho nebudu vyvozovat nenávratná řešení :D)

18. 3., 15:20 ... po předchozím zjištění a zděšení veledílo doplněno o verš:

... a po chomáčích si rvu (čti mi padaj) vlasy,
chci zpátky TY časy!

(aneb mánie je ta tam, opovažte se mi smát a vůbec, s úsměvem mi chodit na voči :D... psychicky snášim jen hysterický smích... btw, všimněte si toho výmluvného použití slova "čas" v množném čísle... to je jako dyž chcete čokoládu a JEDNA vám rozhodně nestačí... tak já potřebuju víc časů! ... le čokoškama taky nepohrdnu, to já zas nikdy :D)

Zahrávám si s ním… nebo si on jentak pohrává se mnou?!

15. března 2014 v 21:12 | Jo, mrkni se mi do hlavy... páč si tam nahoru sama nevidim! |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)
Hraju o život…
a usedám k šachovnici teprv
když dostávám mat…
Ta divoká hra s ohněm mi pořád
nedává spát…

Tak dál hraju mikádo s tvými vlasy,
a marně čekám, až mě má oběť spasí

Dál hraju ruletu a pokouším štěstí,
dostanu polibek nebo zas pěstí?

Dál hraju karty bez všech es v rukávu
i když nejsi!... Nejsi, nejsi, nejsi v právu!
Nejsem!... Nejsem, nejsem, nejsem… v právu!

Dál hraju v kostky o svoji duši,
Bůh se mi směje a Ďábel už tuší…

… že hraju zde vabang o sebe samu,
nepodvádím tě… já jenom klamu

… až dotančím tango s tvým nehybným stínem
vrazím do něj a my… my se minem

jako minianimální
ohňostroj...

Mark Lanegan - Riot In My House

Anna Calvi - divoká Italka i viktoriánská Angličanka

8. března 2014 v 23:31 | Maňas |  ► Onomatopoie ("řikej si ono-má-to-pyje"... alias MUZIKA, bez ní se nedá žít)
Zřejmě tomu osud tak chtěl, že v žilách Anny Calvi koluje italská krev ze strany jejího otce a anglická ze strany matky. Dramatický kontrast dvou neslučitelných povah - divokosti a něhy dává hudebnímu projevu téhle kytarové krásky nezaměnitelného génia, který vás okouzlí jako nejmocnější zaříkávadlo, ihned po prvním poslechu její debutové desky i druhého alba One Breath. Kdybych o Anně Calvi nevěděla, že je zpěvačka, tipla bych si, že je bájnou nymfou . . .