... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

Děti hlíny

17. července 2014 v 20:30 | Maňas...the grave dancer |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)
Život Tě, má lásko, jednou přebolí,
vodpluje v těle našedlý mrtvoly...
sejdou se, nesejdou...naše stíny,
duše jde v éter, hmota do hlíny.
...Pojď se mnou tedy, zlato moje,
dřív než se staneš součástí hnoje!
Pojď, a připij si na naše hříchy,
my nechcípnem se smutkem -
udusíme se smíchy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 insomnic insomnic | 22. července 2014 v 10:03 | Reagovat

Konečně verše! :) A skvělý!

2 Maňas Maňas | 29. července 2014 v 21:58 | Reagovat

Vřelé dýky! :-) Co člověka nenapadne s flaškou vína na hřbitově..asi tak :-D

3 Havran Havran | 14. srpna 2014 v 22:09 | Reagovat

Tak ta je dobra :) Od nazvu az po konec je to v mem vkusu a libi se mi to, az tedy na to zlato moje a lasko a tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama