... Vlk v ovčím rouše neštěká, ale kouše...

Leden 2015

Pálení

23. ledna 2015 v 20:33 | Maňas |  ► Ostatky... (bez řádnýho pohřbu...)
Včera poprvý, dneska zas po stý,
spaluju si k Tobě vedoucí mosty!
Na Vánoce, o svátcích...když se nefachá
- ku vší ironii i v den památky Palacha...

("Ale alespoň, že pak celí polámaní, ušpinění, skleslí a ožralí umíme pořád dělat srandu a psát o tom" :-) )

Mohyla

21. ledna 2015 v 19:11 | Maňas |  ► Ostatky... (bez řádnýho pohřbu...)
Až mě čas v prach země rozdrtí -
mé vzpomínky nezemřou se smrtí,
neb na místech, kde jsme pobyli,
postavím nám dvěma mohyly!
To je ta blaženost helénských stoiků:
genius loci vtesán do pomníku,
hrouda zeminy, již sluší se ctít -
neživé kamení, v němž ukryt je cit.

„Historik umění musí být schopen oživit minuLOST“*

20. ledna 2015 v 18:39 | Maňas |  ► Ostatky... (bez řádnýho pohřbu...)
Nikdy by mě nenapadlo, s jakou nostalgií budu vzpomínat na byt v Praze, na práci, kterou jsem tam měla, na ten jeden den, kdy jsem byla nemocná, na to jak mě chytil revizor, na zkoušky, na které jsem se učila celou noc - tohle všechno bylo všeobjímající reálno a přece existoval svět uvnitř...procházela jsem se v JEHO duši a kroky v ní, to byla víra, která mne vedla. Naprostým faktem zůstává, že ať už se Vám kdokoliv s čímkoliv svěřuje a otevře se Vám, aniž byste o to žádali - je to ta přímo značená cesta do Nebeského Jeruzaléma. Tolik mě bolely vlastní problémy, ale co to bylo ve srovnání s tím, co mě bolí teď?!..Nevidím jiné východisko než si pořídit klavír, kočku...a kompletní sbírku Byronovy poesie.

* A. M. Warburg o překonání pozitivistického a formálního nahlížení na umělecké dílo.

Dáváš mi lán modrýho z nebe...

11. ledna 2015 v 21:18 | Johnnie... just fuckin´ Walker... |  ► Poezie (bez pointy) a filozofie (bez názoru)


(... škoda, že na něj nedohlídnu)

Prolog:
Tak nějak doufám v duše skrytu,
že skončí tenhle můj život na papíře
s hlavou v igelitu...

Jdu spát a venku sněží
... jak ráda bych se s tebou jen tak
procházela po nábřeží

a mnula ti promrzlý prsty těma svejma

... tak ráda bych s tebou na Náplavce
dnešní noci potkávala další nespavce
a sledovala hry stínů

ve světle pouličních luceren
a v cigaretovym dýmu

... Šli bychom až tam, kde to ještě neznáme
... kde nás nikdo nezná
... zašli bychom daleko

A zlá hve vína by rychle ubývalo
... bývalo tam červený víno, viď?

Objal bys mě těma svejma tlapama
a pohladil strništěm po tváři

a mně by v tu chvíli bylo jedno,
že se mi to jen zdá...

Epilog:
... Dals mi k Vánocům
sny šitý na míru
ty liško podšitá

... můj život v papíru,
má hlava zpitá...

Hluboký opti-mystično...

3. ledna 2015 v 22:39 | Jo, hnije... |  ► Náš svět (nahoře bez... slunečný voblohy a milosrdnýho nebe)
Už ste měli někdy pocit, že prostě vybouchnete? (kerej nepocházel z prostoru dutiny břišní)... tak ste se třásli po celym těle, tak jako dyž je vám zima... a jen ste čekali, kdy uděláte velký "puf" (Maňas bude zticha)

... Maňas se mě tuhle večer na Silvestra po telefonu ptala, jak to dělám, kde beru tu sílu všemu se smát?... není to síla, ale největší slabost... Ptala se, jak si dokážu tahat až z paty tolik optimismu a ještě mám tu sílu ho flusat po vostatních?... no, tak už sem asi totálně vyflusaná... dochází mi smích... vlastně i pláč (co je horší?!)... všechno mi to tak nějak... dochází...

Když je Bažina stavěná na všechny naše pravdy, pojme i lži?... Pravdy lži, Lžipravdy, kde je mezi nima ta hranice?... nezbejvá než vyzkoušet, než hledat...