BAŽINA... zaběhlých oveček končina... - Články

Rekviem

Fri, 27 Jan 2012 16:34:58 +0100

Andělé z pěny se mi smáli,

ví, vše co miluješ ztratí se v dáli,

a pak už nezbude ani to co máš,

jen aura smrti, bezbřehá svatozář.

...Uprostřed miliónů vzpomínek, co se odrážej od čtyřech zdí zpátky do mý hlavy jako ozvěna do mlčenlivýho prostoru, vylovila sem tu, že už vlastně nemam "duši". Jak sem na tohle jen mohla zapomenout...vždyť přece, díky Bohu, že už ji nemam - konečně sem teď normální člověk!

Je zkouškový období...

Fri, 13 Jan 2012 14:15:20 +0100

...což pro mě znamená metamorfózu z člověka na bytost lidskému druhu vzdálenou. Ne že bych už tak nevypadala jako experiment šílenýho vědce se zvrácenym smyslem pro humor, ale během tohohle období doma vrávorám celej den v pyžamu, mam styl měsíc nečesaný a nemytý divoženky, která dobrovolně koexistuje v symbióze s doposud neobjevenými formami života, obličej pokrytej vrstvou kráterů, bujících sopek a pupínkových pohoří, chlupatý nohy, rozteklý stehna, a pižmo, který mixuje vůni bezdomovce a zdechlý ryby…. V téhle snadno zaměnitelné podobě se zfetovanym Yettim chodim občas po lese a se zmatenym výrazem vykřikuju slova typu…epistémé, diskurs, paradigma…fakt, že mě ještě nikdo neodchyt je pro mě záhadou. Asi se bojí, že koušu (..oprávněně). Nicméně k jádru pudla - jak se mi tak nechce učit, tak brouzdám po netu a objevila sem (pravděpodobně už dávno objevenou) kapelu jménem The Pretty Reckless. Ta ženská, co tam zpívá je naprosto úchvatná. Je to takovej Marilyn Manson v sukních. Jak se Vám bude zamlouvat - posuďte sami ;-)
Btw: text songu "My medicine" se pravděpodobně vztahuje k filmu "The Hangover" - ta pasáž , kde se zpívá o tygrovi v pokoji a miminu tomu víc než odpovídá :-)

The Pretty Reckless - "My medicine"

Naživo

The Pretty Reckless - "Make me wanna die"

Další (ale to samé) nebe...

Sun, 18 Dec 2011 18:18:07 +0100

... víte jak to dopadá, dyž nemáte na blog moc času a píšete jen, když se stane něco, co vás opravdu zasáhne?!...

... váš blog se stane blogem kondolenčním...

... celý den se učim na zítřejší zkoušku z předmětu z příznačnym názvem- Občan a moderní stát... k vobědu (trochu po páté, ale ještě neni pozdě, večeřim až v sedum) si jen tak na vodregálování pustim počítač a zjistim, že zemřel pan Václav Havel, člověk, který se o náš stát docela dost zasloužil...

... nejsem takový spisovatel jako on, a vše co bych vyplodila by určitě táhlo za sebou klišojidní závoj... (a přisprostlou básničku jako Magorovi mu psát nebudu) takže to nechám tak... že je mi to líto... byl to člověk, který pro Čechy něco znamená... a HLAVNĚ- byl to člověk a ti, jak všichni víme, nejsou bez chyby... ale to, že se kuli vaně chybek dokáže zapomenout na moře toho dobrýho a ještě se to nejapnym způsobem ventiluje v diskuzích na seznamu, to mně dokáže způsobit teda pěkně smradlavej slovní prů... jem i to fakt líto...

... tímto mu zapaluju svíčku... a ... doufám, že se tam všichni scházej u píva

Kolikáté nebe?!

Thu, 10 Nov 2011 16:16:31 +0100

... Co se stane, až všechen underground bude under ground?

... Budem se smutkem tam někde uvnitř velkolepě slavit na jeho počest... každý si o nás může udělat obrázek, že budem pod vobraz... a doufám, že si z té pařby nebudem nic pamatovat a až se druhého dne k večíru proberem, zjistíme, že to byl jen zlej sen... že sme prostě propařili celou noc jen proto, že se to tak v pátek* prostě dělá...

"Tam nahóře, na špici-

zpívaj tam nebesky slavící?"

... Odvážný pocestný, zklamu tě,

tam nahóře, na špici

nebesky kejhají labutě

s vopicí...

Jen pro Tebe... Magore

* Nestudenti a nepracující nechť doplní jakýkoliv den v týdnu :D

Fuckin´ time

Fri, 04 Nov 2011 00:44:19 +0100

Víte jaký je se po čtyři roky probouzet a usínat s pocitem, že ste našli člověka, se kterym chcete strávit celej život?...

... probouzet se vedle člověka, se kterym to nebylo na jednu noc ale na celej život?!... Já vim, bláznivá představa, le neskutečně krásnej a vzácnej pocit ;)... kterej ale ´hužel nejde schovat do trezoru abyste ho neztratili, nejde ho ani uložit na flasku pro uchování...

... tim chci naznačit, že by se někteří z nás (nemusim tim bejt myšlená zrovna já, prostě jen tak přemejšlim nahlas :D) měli občas zamyslet nad svým jednáním, neměli by být tak impulsivní, nekompromisní a cholerický a neměli by stavět (babylonskou?!) věž na malichrenejch maličkostech, který dokážou přivádět k nepříčetnosti, ale jinak jsou úplně nepodstatný, protože to prostě nemá cenu... za to ten pocit má cenu nevyčíslitelnou... (ostatně, víme, jak to s babyloňanama tehdá dopadlo ;) )

Lidičky, važme si toho co máme! (važme si i toho, že si můžeme zavázat tkaničky, myslim to vážně ikdyž nezávazně :D)

... hmmm... já tady plkám do větru a vono se mezi tim stalo ráno :D... dlouho sem tu teď dumala nad tím, jakou krásnou uloudanou a romantickou ukolébavku bych k tomu mohla přiložit... nevim, asi je se mnou něco špatně :D

fuckin´ time ;)

............................................................

............................................

.............................

....................

..............

..........

....

apárteček

Mráz od noci

Sat, 22 Oct 2011 23:23:57 +0200

... Když člověk celej život jen tak mezi řečma opakuje, jak nenávidí ten podzim... jednou mu k tomu dá důvod...

Zbláznil se mi počítač... nebo já ?!

Thu, 29 Sep 2011 23:29:58 +0200

Achjo... A to sem si chtěla jen pustit video na youtube... teď sem zabarikádovaná v pokoji a čekám nájezd z planety vopic... HELLP, už douu :D

První tejden v "nové" škole

Thu, 22 Sep 2011 19:08:13 +0200

Ani sem netušila, že se dokážu seznamovat s lidmi tak zvostra... dnes sem svému novému spolužákovi řekla, že má hezké péro :D...

On ho ale mně pochválil nejdřív ;)...

... prostě nemam ráda propisky no :D

... brečim nad klávesnicí a ta slova se ne a ne rozpít...

Wed, 07 Sep 2011 22:51:49 +0200

Zapálila sem svíčku...

a je mi ouzko za všechny, kteří byli v tom zpropadenym letadle, za jejich rodiny, za hokej... To nemoh někdo tušit dřív, že letadla s názvem Jak nemaj ve vzduchu co dělat?!... dyť v jejich názvu samotnym se skrývá otázka... Jak asi doletíme?... prskla a zhasla...

I smell it!

Mon, 05 Sep 2011 21:52:48 +0200

Čus flus po prázdninách, bahňáci ;)

... Nezdá se vám, že tu něco uhnívá?... Cítím to... Jakoby Bažina zapadla do bažiny a už se tam pěkně dlouho utápěla, ale přesto hnila dál svým životem. Mnohokrát za tu dobu jsem jí chtěla hodit provaz a vytáhnout ji, ale vždy mi do toho něco vlezlo ;). Možná, že je to vlastně její osud, tak bych ji mohla ještě chvíli nechat se samu v sobě plácat...

Obvykle se to tak přece stává, když někdo někoho z něčeho tahá, mohl by v tom skončit sám... Toto neberte jako písemný doklad mé nelidské sobeckosti, ale jako potvrzení velkého významu, který má Bažina pro můj život... Kdybych se v ní zas začla utápět já, Báža by přišla o svůj... účel?!... ne účel, ale efekt by bylo lepší slovo. Nazakládala jsem jí za tím účelem, ale měla ten efekt... Stala se místem, kde jsem se schovávala před realitou, kam jsem utíkala, kdykoliv jsem to potřebovala někomu vyžvejknout...

Zní to skoro, jako bych taj začala bilancovat :D No a proč ne, že jo ;)... Bažinu jsem založila asi před čtyřmi lety, v prváku na vejšce... bylo mi 19... a byla sem blbá... a to z mnoha důvodů, který nejdou hodit ani do bažiny (btw povznášející pocit to pochopit a zjistit, že se s tím dá ještě něco dělat :D). No a za tu dobu se toho hodně událo a změnilo... Z holky, která by za zápisník a pero s bezednou bombičkou (zelený inkoust, prosím) zaprodala duši, se stala zhýralá existence, která (nedejbože!) přestala svůj život psát a začla ho žít... Úsměvné na tom je, že teď jdu zas do prváku :D... Takže Bažina nemusí pociťovat žádnou změnu... Jojo, naše Bažina, tak stejná a tak jiná ;)...

A já?!...Letos jsem udělala státnice a hodila filcku za hlavu :D. Ze snílka s hlavou ve filozofii se stal snílek ještě větší, protože jsem se rozhodla aspoň z části opustit ten její svět a s velkými obavami, ale vírou "že to ňák pude", jsem se postavila tváří v tvář pro mě až moc praktickým věcem, jako je pedagogické studium základů společenských věd a geografie... nevím, zda je můj mezek mozek ještě schopen pobírat nějaké informace, o kterých nemůže následně spekulovat a polemizovat, ale dalo by se říct, už nějakou dobu jsem o tom snila... probudit se hezky ze sna do reality, reálné reality, páč ať si říká kdo chce co chce, jestli má filozofie nějakou realitu, tak svoji, filozofickou prostě a ještě k tomu každá filozofie tu svou... a to po čase méně odolným jedincům může začít lézt na nervy :D

No, a jak uzavřít tuto snůšku keců?!... Nejlíp pro mě zcela typicky myšlenkou, kterou jsem chtěla sdělit úvodem, ale nějak jsem se rozkecala :D, páč po takové době mojí nepřítomnosti taj nejde prostě jen vložit video s písničkou a zas se zdáchnout :D

Takže... máme tu září a s ním co?!... Do bažiny padaj rudé jeřabiny, někdy po kuličkách, jindy po trsech a dokonce i po větvích, jak jsou jimi stromy letos obtěžkané... na její bahnitou hladinu se začínají snášet první javorové listy, zmalované jak velikonoční pr**le vesnických slečen... nebude to už dlouho trvat a hladinku jí zvednou proudy burčáku... No jasně, podzim! A já jako každoročně dnes měnila letní reggae srst mé MP3ky na podzimní grandiozní grungeový kožich :D... ještě ten stroj řádně nabít a zítra můžu směle vyrazit k zápisu ;)

Tak se mějte aspoň tak fajnově, jak se mám já, když slyším ten jeho úžasnej hlas a zas někdy nashle po kolena v bahně, světlušky mých temných nocí :D a... apárteček;)

Vaše Jožínnie z Bážiny

Some keč ap proublem

Sat, 16 Apr 2011 22:04:37 +0200

ProOOooOOč?!...

Proč jdou roční období za sebou tak blbě?!... Na tomto prostém příkladu lze založit důkaz zpochybnění dokonalé boží exixtence! (nejdřív mi pan Descartes lezl jen na nervy, le už mi leze aj na mozek)... Je vidět, že Bůh nikdy nechodil do školy a evidentě má s lidstvem i jiné, než své dokonalosti odpovídající, záměry... jinak by prostě nemohl dopustit, aby státnice a příprava na ně sežrala studentům nejlepší část roku !... probůůch, dyť zrovna začlo jaro!

... a já neska šla maximálně tak na záchod (a nevylezla sem z mejch "spacích ponožek")... začínám proklínat dějiny!... Proč jsem se nenarodila jako eméričanka?! Mohla sem mít o pár století míň problémů, netušila bych že byli nějací Přemyslovci, natož kdo byli... a vůbec by mě to netankovalo... a možná, že bych i měla reálnou šanci stihnout se to do státnic všecko naučit...

... a jediná světlá místa dne?!... hodina vytyčená na jídlo a seriál?!... pche, bejvávalo, než mi došel kečup (extra ostrej) a Dexter (soouu hooot)...

... no nic... a historická chvíle je fuč... jen co jsem se tu po dlouhý době objevila, už zas mizzim... už dávno jsem se měla vykecávat někde u Lucemburků!

... btw, otázka do pranice (kdo první odpoví správně, něco vyhraje):

Který český kníže si cestou do boje vypíchl oko o větev a který byl zavražděn na záchodě?

..............................................

..................................

.......................

............

.......

....

apárteček

Jedem na rum...

Thu, 24 Feb 2011 18:46:11 +0100

Tááákže…rozhodně nehodlám porušit svoje jedenáctý silvestrovský přikázání: TVRDÉHO ALKOHOLU NEPOPIJEŠ A V LESE UŽ NIKDÁ NEUSNEŠ!...Nicméně, my tady v bažině odedávna fungovali na rum…a co vy?! :-)

V Helsinkách už se nepoguje!!!!!

Fri, 11 Feb 2011 16:06:56 +0100

"Před stíny minulosti nelze utéct,

vždycky na nás zaútočí zezadu."

...Opona se zastřela, světla se rozsvítila, představení skončilo. Dočetla jsem poslední literární počin Jaroslava Rudiše "Konec punku v Helsinkách" a řádně si utřela slzy, které pokapaly poslední stránku jednoho smutně radostnýho životního příběhu. Dlouho, předlouho sem na tuhle knížku čekala a ona dupla do mojí duše, jako dva páry prošlápnutých kanad, poškrábala můj momentální náhled na svět čírem a do srdce vyšermovala iniciály HNF, přičemž s chirurgickou přesností dodržovala intenzitu onoho řezu, aby se pak mohla jen lehce pousmát nad snesitelností všední brutality života….Zaujala mě, musim o ní přemejšlet a já ji nic nevyčítám, protože přesně tohle dobré knížky dělají - nutí zamyslet se… (v tomto případě držet minutu ticha za vopravdickej punk..)

Abych vás ovšem nemátla - Konec punku v Helsinkách v podstatě není přímo o punku. Za hlavního hrdinu by se dal považovat čtyřicátník Ole, který vede bar s názvem Helsinky v jednom nejmenovaném východoněmeckém velkoměstě (ať čtete jak čtete - ten název tam fakt nepadne), přičemž obsluhuje (ne)tradiční sortiment štamgastů. Poslouchá jejich zážitky, životní příběhy a v duchu při tom všem vzpomíná na svoje punkový léta v NDR. Jako párající se nitka z kožený bundy se Oleho vyprávěním protkávají zápisky z deníku jakési Nancy. Deník je psaný jedním dechem a podává velmi autentický obraz o totalitní době očima sedmnáctileté punkerky, žijící v předrevolučním Československu. Ole i Nancy toho mají hodně společného…nebudu však prozrazovat vše a nechám na vás, co si z téhle knížky vezmete a jakým způsobem ovlivní vaše rozpoložení (a jestli vůbec). Třeba vás ani nenadchne a necháte ji plavat v moři literárních pokusů…ztratit v mlze dalších možností, utopit v nepovšimnutí….Byla by ovšem věčná škoda nezažít v teple domova tuhle příjemně melancholickou punkovou jízdu s možností definitivního pobláznění. :-)

…úryvek z rozhovoru Leny a Oleho:

" Každopádně divná doba," řekne Lena.

"Pěkně zkurvená doba."

"Ale stejně bych jí chtěla zažít. Bylo tam podle mě nějaký napětí, nějaký jasně definovaný nebezpečí. A taky dobrodružství. A moh si emigrovat."

"Jo, jasně, to teda bylo úplně snadný."

"Nebo si aspoň moh snít o emigraci."

Ole natáhnul a pomyslel si, zase ty její holčičí sny, to nikdy neskončí.

"Mohl jsi o něčem pořádným snít."

"A o čem jako?"

"O všem. S kapitalismem veškerý sny skončily. Kapitalismus je jen tvrdá realita, jen výkon a boj. A taky tam byla podle mě aspoň nějaká naděje, že to skončí, že se to zlepší, že se něco změní. Ne jak teď."

"Bylo tam hovno a depka."

"A teď je jako co? Taky depka. Stejně jde všechno do hajzlu. Po kapitalismu už nic nepřijde. Leda čínskej komunistickej kapitalismus."

Ole nic neřekne a dál kouří.

" Vy jste tenkrát přece za něco bojovali."

"Leda tak sami za sebe. A to dělám i teď."

" Teď to prostě bude všechno dál takový, jako to je teď. Všem se daří relativně dobře, ale je to pomalej zánik. Žádný vize. Žádný ostrovy, co sis maloval. Všechno nalajnovaný, spojený a evropský, ale taky plný svinstva, třeba jako ty tunely pod městem. Nic se nestane. Myslím, že by to prostě chtělo nějakou novou vizi a další revoluci."

A tady menší hudební doprovod:

HNF - jedna z nejlepších punkových kapel všech dob!!! Oblíbená kapela Nancy.
Nebejt týhle knížky asi bych se o nich nikdy nedozvěděla. S punkovym rachotem to vyhnili do kytek v pravej čas.. někdy kolem revoluce…ale i tak mají jejich texty neuvěřitelnou hloubku, podtrženou extra syrovou řežbou na kytaru a člověku mají stále co říct.

Aaaaa tohle si neodpustim - Die Toten Hosen (jejich koncert hraje v příběhu velkou roli)… Tahle kapela, jak sem zjistila je z Düsseldorfu, takže jejich tvorba a vyparáděný xichtíky s nagelovanejma fešn účesama byly předurčený k velký slávě a ke všem těm věcem, co už vůbec nedělaj punk punkem.......ale probůh - tenhle song prostě žeru! :-D

P.S.:(sorry Banáne!!! Hier kommt Aleeeeex!!!! :-D)

Jiný...

Sat, 22 Jan 2011 23:22:14 +0100

... jiný období... nepsací... poslouchací... už dloouho... ještě s jednim "o" navíc... dřív mi to vadilo... mc (+o)... jo, moc mi to vadilo...

Když mi bylo tak, že bych radši, aby mi nebylo vubec, psala sem... Pletla sem se do slov... zaplétala sem se se slovy... Mezi řádky, které sami o sobě tvořily jen mlžné prstence planet, sem nalézala svuj vesmír... a tak...

Vono se to jako nezlepčí, ale změní... ať už to bylo cokoli, modifikuje se to a najednou je to něco jinýho než to bylo a cokoli je lepší, než to, co to bylo... psát může čék prostě kdykoli... když teda nemá zrovna vobě ruce po loket v sádře...

... už mi to nevadí... vlastní slova nejsou tak důležitý a čék nemusí porád mlejt... někdy je daleko lepčí mlčet... a poslouchat...

... chtěla bych mít v sobě už od přírody něco z umění starých japonských mistrů Bušidó... nebo aspoň tu sílu a odvahu dát se "na svou cestu"... prostě najít v sobě kousek nezkažený dušičky, která by byla schopna oprostit se od všech těch materiálních statků a vášní duše i těla, který sou tak strašně povrchní a absolutně neodpovídající "opravdové cestě", le sou prostě tak nesmírně fuckin´ žůžo...

... ale zpět k játrům pudla... sou dvě... ne játra, ty písničky... neni to žádná punková divočárna ani metalovej řev, ale něco na nich je... něco víc...

apárteček

Zas ráno

Mon, 17 Jan 2011 22:00:07 +0100

Ohyzdná maska dne

zošklivila krásu hvězd,

vůně světla teď se lne

tam, kam se velký vůz nestačil svést.

...A láska - z hudby noci stvořená,

vězní se v lidské sluje,

lidem s noblesou dvořena,

se vstupenkou vesmírem pluje.

Skupuje večerní nostalgie -

všechna ta vzpomínková léta,

a čeká až minulost v jednu se slije

a vznikne opět z němoty světa.

…s věnováním noci, protože jenom tehdy zakopávám očima o hvězdnou oblohu a nohama o nadpozemskou lehkost bytí. Noc je nejkrásnější vlastnost vesmíru a kdyby chtěla moje srdce, klidně bych jí ho dala, i když vim, že vždycky k ránu vyprchá...jako lacinej pocit štěstí z prodejný krásy.

Dost dobrej song a hluboká myšlenka o tom, jak je důležitá gymnastika

Fri, 07 Jan 2011 02:03:17 +0100

Hledíc na složité taneční praktiky Salmy Hayek se ke mně spiklenecky nakloní a praví:.."Jestli budu mít někdy dceru, chci, aby chodila na gymnastiku. Nevim ale, jak jí vysvětlim, že to bude jednou potřebovat!"

- Johnnie

(…no - minimálně by stálo za pokus, kdyby se k nabídkám na školní gymnastické a všelijaké hadovitě se svíjející kroužky přidal motivační booklet v podobě Kámasútry:-)…)

Svátky klidu, pohody... a bahňáků :D

Fri, 24 Dec 2010 11:56:59 +0100

Tak ať jsou šťastný a veselý i v Bažině, přejem všem Jožinům a bahenním vílám ;)

Užívejte svátky... a hlavně ať si nerozmáčíte cukroví, to by byla šlichta :D

... a k tomu jedna z mála anglicky zpívaných vánočních písniček (možná jediná, s přihlédnutím k těm americkejm...), kterou mám ráda a z které se mi nezvedá bahno ;)

Give into me...(and die with glow of happiness..)

Mon, 13 Dec 2010 22:21:20 +0100

...Tohle umělecký dílko, vzpomínka na zesnulého Michaela Jacksona….tahle prokazatelná důvěra ve spolupráci rocku a odlišných hudebních směrů…zkrátka tenhle song… tenhle song….TENHLE SONG mě vláčí za mýma vlastníma necenzurovanýma představama o nejhlubší možný definitivní touze - skýtá duševně překypující, leč fyzicky neuspokojující trýznivou melodii i text zakázaný chuti, z čehož, v důsledku spojení s vizuálním provedením, vedou nezkrotný myšlenky na realizaci abnormální blaženosti. Slash se zmítá každých 10 sekund nad větrákem div mu nevodvlaje poslední špetka cudnosti (o Michaelovi ani nemluvě) a Gilby hází těma svýma vlasama jak mořská bouře vlnama při nárazech na pulzující nahý stehna cvičitelky vodních sportů. Tenhle klip by se dal nazvat nehmotnou formou porna, ale nachází se ještě o hodně dál za primitivními lidskými pudy…je to esenciální pravda ukazující cestu k systematickému vyšinutí našich smyslů. Cheers! And enjoy the song!:-)

...Sami

Thu, 02 Dec 2010 22:58:16 +0100

Jsme od sebe a přes to spolu,

jako zeměkoule obou pólů.

Přitahujem měsíc k sobě -

ve stejný moment, ale v jiné době.

Řasou hladim smutný rána

a noci tečou do neznáma,

ode zdi ke zdi jdou tichý kroky,

čas v hodinách zemřel, zbyly jen roky,

...proto jsou slzy staletej déšť

- sonáta z kapek o tom, že miluješ..

- devátá symfonie spadlá do moře,

kde plavu moc hluboko, ty zase nahoře.

A třeba seš hvězda a já slunce -

máš den za sebou - já teprv v půlce...

...jednou se rozhodneš spadnout dolu

- obětovat život za přání "být spolu".

Spor o EXistenci

Fri, 03 Sep 2010 19:40:47 +0200

Seber se a zahoď svět kolem nás!

noci jsou kulisou a fámou je čas..

... měsíc je svítilnou ve spornym spánku,

ve světě atrapy prohrál jsi válku...

- žoldnéři přešli a pušky sou z papíru,

život je prostor mezi nohama vesmíru.

Vždy v momentě vzniku a zániku zároveň,

je okamžik věčnosti postaven na roveň.

... Nikdy nic nebylo... nikdy nic nebude,

jsme krásy absurdní a stvoření ostudné -

jsme roztříštěné duše v neexistujícím snění,

už dávno vim, že vůbec nic není…

... Kdysi sem si představovala svět (zemi, lidi v něm...) jako obrovský hory teplýho dehtu, který oblizuje zeleno-hnědej chlupatej jazyk slintající potvory katastroficky neestetickýho vzezření... (nutno podotknout, že nejsem realista), ale teď je všechno jinak - věci jsou v dálce a jsou mlhavý. Nejistota vyplnila prázdnotu a trýznivý mlčení nahradilo ticho. Zvykem doby je lehce ulpět na povrchu a hluboce se mýlit.

... Občas toužím létat při pádech do neprostoru... a zapomínat na vše, co se kdy stalo... stane.